Podzim

Pomalu otvírám oči.
Je tu zas další den,
¨mlhavý a zamračený,
jak,člověk,
co připadá si strašně sám,
svou přítomností vystrašený.

Snad je takhle v pořádku,
snad má to takhle být,
slunce už je asi unavené,
jde do postele snít.

A načerpat nové síly,
co přes léto odevzdalo,
já závidím mu energii,
i mě spoustu věcí rozum vzalo.

Nemám ráda tyhle dny podzimní,
mám z toho mrazení a pocit zlý.
Chtěla bych slunce chytit,
a držet pevně v dlani,
mít o koho se opřít
a věřit v milování.

ty sychravé dny,
mojí mysl černě halí,
jak zakletou princeznu,
co svůj smích pořád tají.

Jen sílu mě dejte,
nechci upadnout v zapomění,
já ztratila svou duši,
mé nálady se strašně mění.
,