Kopretina

Na louce vyrostla s večerem,
maličká kopretina,
sílila s každým dalším dnem,
zamilovaná a poblouzněná,
kapky rosy na ní se skoulely,
navykla chladivé koupeli.

Přišlo k ní jednou malé dítě,
a usmálo se oddaně,
zašeptalo- „Kytko, chci tě,“
a chtělo jí vzít do dlaně,
kopretina je náhle zklamaná,
že dítětem má být trhaná.

Ach, netrhej mě, zahynu,
pravila mu krásná kopretina,
radost z krásy chtěla dát každému,
stejná jako ostatní, a přece jiná…