Ze života zvěře

Želva si brouká,
a na cestu se kouká,
jde po cestě dál a dál,
kde se vzal tu se vzal,
hlemýžď velký jako trnka,
co na kytaru brnká.

Pěje ódu na radost,
želva naň má velkou zlost,
není jí moc do smíchu,
protože jí kručí v břichu,
šnek odhalil smutku příčinu,
hned sobě to dává za vinu.

Protože šnek je hodný,
hodí želvě nějaký drobný,
želva koupí jablíčko,
zbyde ji i na mlíčko,
šnekovi pak poděkuje,
a navždy s ním světem pluje.