Pár pěkných dnů...

Poklid nádherně snivého, pozdního léta,
se rozložil do poprašku křídel motýlích,
je v chuti zrajících švestek modravých,
s občasným cupotem padajících
do měkkého prachu polních cest,
je ve tvých natěšených slovech a větách,
když vyrážíme ze sevření zdiva našich měst…

Hrdličky svými hlasy oslazují,
až tak nečekaně pěkný den,
vlaštovky zvolna už tíhnoucí do hejn,
vzduchem krouží, zurčí štěbetem,
i cvrčci, v míjených trsech trávy,
blanky svých křídel rytmicky kmitají…

V měňavém stínu košatých loubí,
pod spletitými větvemi starých stromů,
slunce se přítulně s příšeřím snoubí,
nám lehko je na duši, lehko je tomu,
kdo do pedálu kola vkládá svou sílu,
vyjížďkou po kraji objede pár cílů…

Můžeme i klikatými cestami pro pěší,
zkratkami přes všechny bludné kořeny,
výjev za výjevem se nečekaně otvírá,
lesklé zrcadlo vodní hladiny potěší,
lysek hejna i rarita co tu nebývá,
ladnost a vznešená krása labutí rodiny…