Podzimní stesk

Listnatným stromům dám vale
léto se ztrácí v mlze podzimu
podzim už třímá žezlo krále
svit slunce krátí se pro zimu.

Nedbám nic touhy po teplu
chci si jen světlo uchovat
pro horkost stejně už netepu
chci si jen od slz vysušit tvář.

Vítr mi zčechral kadeře
duše má v tesknotě úpí
zima se toulá tu v negližé
a slunce ostrost svou tupí.

Stromy si obnažují větve
listy se houpou v povětří
než přijde ovšem zas květen
zima je mrazem prověří.

Dívám se dále do krajiny
prosvětlila se a zbarvila
stojím tu s pocitem viny
že zima krásu mou zabila.