Viděl jsi už kapky deště?

Viděl jsi už kapky deště?
Ve světle jsou průhledné,
jsou malé,
přesto však tvarem dokonalé.

Ve tmě je neuvidíš,
můžeš je jen cítit,
můžeš je chtít mít,
ale nejsou na prodej.
Jsou pro všechny, co chtějí snít.

A co slzy?
To jsou přece taky kapky.
A jsou stejné, však tak jiné,
tvarem krásné,
jejich chuť se vine,
jako by jsi moře pil,
v něm i plaval,... cítil,... žil.

Prší z očí,
prší z nebe.
Déšť jsou vlastně slzy slunce,
které pod mrakem nevidíš.
A ono pláče...taky pláče,
když nás lidi nevidí...to necítíš?

A když nás slunce s deštěm sleduje,
vyjde duha...slzy štěstí,
životem nás kupuje.
A co chce, to nám daruje.

Viděls někdy pršet štěstí?
Já ano, ale bez deště.
Byly to tváře plné smíchu,
měly radost a já pýchu.

Na ně na všechny jsem pyšný byl
a pak mi to došlo,
co vše jsem si uvědomil.

Ti lidé byli smutní,
pak přišlo slunce života
a s ním i radost,
ta důležitá hodnota.

Po každé zimě přijde jaro.
Po každém smutku úsměv.
Důležité je, aby se i slunce smálo
a tím všem hezčí život dalo.