Tábor v Roháčích

Všechno voní
horskou vůní
tráva nohy
měkce hladí
Belá šumí
břitva ostrá
Kriváň s mraky
v dálce strmý

Já tu sedím
rozjitřený
co už bylo,
více není

z přátel blízkých
nikdo není
pobolívá
osamění

kdybych stokrát
střílel lukem
nevrátí se
čas být klukem

jen ta touha
srdce raní
zůstalo mi
okouzlení

jsem tu občas,
v poblouznění
hledám něco,
co už není
touha ve mně
stále hledá
krásu která
nezapadá

Jednou až už
budu s Bohem
snad mne čeká
příbytek můj
malý sroubek
smrků zástup
drsná Belá
Kriváň v dálce