Vstříc Podzimu !

Mířím vstříc tvojí tváři
a nevěřím, že odešlo září!
Ještě stojíš u zámecké brány,
když se sešeří.

Zlaté listí pochopit brání,
že ten čas již nebude k mání.
Na louku už sedají vrány,
kdo tě ušetří?

Už šumí a do země se propadá,
i v sadu poslední květ uvadá.
Končí sen.

Je říjen, je říjen
a tisíce padlých andělů
vypije den.