Poezie přírody

Část poezie se skrývá v každém z nás.
Někdy jenom zabloudí,
jindy přijde znovu a pak zas,
tak jako v zimě mráz.

Krajina je poezií,
souborem barev, tónů, veršů,
které přecházejí v dílo,
takové, které tady vždycky bylo.

Ty nekonečné verše větru,
zázračné obrazy stromů,
překrásný lesk lučních květů,
křišťál tekoucích řek,
rozlévajících se celému to světu.

To všechno je obrazem,
poezií, snad i za veršem,
který nikdo říkat nemusí,
existuje i beze slov,
blyští se víc než nejdražší ten kov.
Nemusím ho v ruce spínat,
stačí se jen nadechnout
a tiše krásu kolem vnímat.