Havran

Černý havran letí
Vzduchem, sem a tam
Neví kam
Dlouho létá velmi tiše
A když je pak unaven
Kručí mu i v břiše
Uloví potravu čerstvou
Sní ji velmi rychle
Ani nemukne
Jen si hlasitě oddechne

Potom opět létat začne
Ale již velmi hlučně
Je mu jedno, komu vadí
Život mu přeci rychle pádí

Má zlost na člověka
Neboť zlý člověk je.
Znečištěná řeka
Ho obklopuje.

Má chuť napít se
Když však k řece slétne
Již tiše vidí se
V pasti, která ho přetne.

Bez naděje a vůle
Rychle tůně
A tak aniž by byl
On sám potravou
Zhyne, ať chce nebo ne
Pod oblohou modravou

Obloha se zatáhla
Havranovu duši vysála
Lidé jak však zhynou
PEKLA je vypijou.