Modlitba za kometu

Jako meč proťala jsi oblohu temnou,
jen chvíli trval tvůj let,
přesto nebudeš nikdy jen mou,
viděl tě celý svět.

Dal bych ti levou plíci,
i poklad jež jak matka dítě chrání,
tiskne se k němu jako tužka k malířově skicy,
když volá múzy na prokvetlé stráni.

Zazářila jsi a pak zmizela v dáli,
tak náhle a nečekaně,
nepatříš poddaným, byť ani králi,
teď loučíš se na století,
to už živ nebudu až znova přiletíš,
proto dávám ti sbohem na věčné časy,
už ani střípek z věčné tvojí krásy.