Den

Byla jsem tu včera ráno
konečně mi bylo kousek klidu dáno.
Slunce zrovna lezlo z peřiny
a já si přála nekončící vteřiny.
Lehla jsem si do trávy,
jenom ticho, žádné davy.

Byla jsem tu včera na samotné poledne
a přemýšlela, co mě odtud odvede.
Ležela jsem za řekou
a slunce mi svítilo nad hlavou.
Na obloze ani mráček,
u hlavy mi rostl vlčí máček.

Byla jsem tu včera v noci
a ve mně se rozléval sladký pocit.
Na hladině řeky tancovaly,
klidně a harmonicky malé diamanty.
Byla to pomalá balada pro měsíc,
stříbrným paprskem tmu překrojíc.

Zachoval tak klid v mé duši
a mé srdce dál zmámeně buší.