Déšt´

Déšť´.
Padal dolů a pleskal o kamení.
Déšť´.
Stékal z nebe
aby spojil svůj dech a moudrost
s malým potůčkem v lese.
Stál jsem tam sám
a nechal se unášet.
Stál jsem tam bez dechu
a plul jako pírko unášené větrem.

Stal jsem se potokem.
Stal jsem se deštěm.
V záplavě ticha
zapomnělo mé srdce
na všechnu bolest.

Byla jsi tak krásná když
jsi ke mně přicházela v mých snech.
Teď´, tady, v dešti,
se chvíle stává věčností.
Láska tančí po stromech
a déšť´ se mění
v bělounký sníh.

Proměnil jsem se v malého,
modrého ptáčka
a odlétl jsem zeleným údolím
kamsi do světa krásy a naděje
kde kvetou louky mých snů
a mé víry.

Odlétl jsem na křídlech duše
do krajiny Za
kde zní mé modlitby.
Bylo to v dešti
když vše tak krásně mlčelo.
Bylo to v dešti
co se náhle změnil v krásu
lehkou jako bílý sníh.