Věštba

Kde v prostřed louky černý strom
větve křivé k nebi vzpírá
sníh zem halí do záclon
a listí co v zemi zmírá

Kde osud proudí skrze tmu
lístky z nebe rozhazuje
a tváří v tvář tomu stromu
obraz si na zem maluje

Tam obchází poutník v plášti
a na obraz dlouze zírá
potom tajně slova věští
a šeptá do všehomíra

Tam obchází havran vrána
v noci za dne bez ustání
v mlze je věštba spoutána
slyšet je jen křik krákání