Měsíce v roce.

Leden stromy zdobí mrazem
hvězdičky si kreslí na zem
vločky tančí jako víly
díváme se na kraj bílý
místo kvítí sníh se třpytí
člověk jásá, je to krása!

Únor v bílém zůstává
slunce občas zamává
počkáme si chvíli ještě
než nastanou jarní deště
přád studí jako led
už nás nudí bílý svět.

Březen ještě zima svírá
dvířka však už pootvírá
a pobízí sluníčko
ať nás hřeje maličko.
Zima slábne, vládu ztrácí
pomalu se jaro vrací.

Duben, to je měsíc jara
slunce o teplo se stará
všude kolem kytičky
vystrkujou hlavičky
žába skáče, zpívá ptáče
probouzí se kraj, brzy bude máj.

A v tom máji, jako v ráji
už se jaro neutají
přitančilo k lesu
- zelenou ti nesu!
Hebká tráva vůni dává
kvete petrklíč, zima už je pryč.

Nedaleko v lesích, lukách
kukačka vesele kuká
všechno je tu samý květ
pak už je zas červen hned.
Zelená se les, přestal vonět bez
kvetou bílé konvalinky, těšíme se na třešinky.

Červenec své vůně nese
léto u vody i v lese,
škola není, radost září
ze všech opálených tváří
večer může vonět růže
teplem dýchá i noc tichá.

Do srpna se vklouzne lehce
konec léta nikdo nechce
z rána chladněji teď bývá
už se také dříve stmívá
všechno zraje v plné kráse
slunce ještě nevzdává se.

Září na nás oči mhouří
konec je všech letních bouří
čas nám přehoupne se hbitě
podzim líčí svoje sítě
už zas škola děti volá
a zpěvaví ptáci už se k jihu vrací.

Říjen, ten si barvy míchá
kraji vládne píseň tichá
o tom že se blíží čas
kdy zavládne zima zas.
Listí zlaté už tu máme
a na blátě chodíváme.

Listopad, ten listí střásá
na zem padá barev krása
pomalinku uvadá
celá naše zahrada.
Už nám ve dne slunce bledne
a jak odchází, mráz ho provází.

Prosinec si krátí chvíli
pošle na zem háv svůj bílý
celý kraj se k spánku halí
těšíme se, velcí, malí
na vánoční čas - to už je tu zas?
Pořád sněží a čas běží...