Hajný a zhulená veverka

Do lesa zašel hajný,
na zádech nesl pušku.
Co tam šel dělat, to je tajný!
- Snad řezat z dubu tužku.

V kraji, tam byl za střelce,
co cíl nikdy nemine.
Sedl si k buku u krmelce
a nabil pušku, jemine!

Já si jen zpívám tenhle doják,
je možné, že zní jak častuška.
Mantl měl zelený jak voják,
na zádech černá puška.
Čepku měl šitou z kůže lišky,
na ní měl bažantí perka,
chvilku na něj házela šišky
zhulená veverka.

Veverka na něj hází
šišky a žaludy.
Hajný šel brečet do mlází
a vzteky byl rudý.

Potom se, jak by popil
kořalky po pintě,
nezvykle lehce vzchopil
a šáhnul po flintě.

Já si jen zpívám tenhle doják,
je možné, že zní jak častuška.
Mantl měl zelený jak voják,
na zádech černá puška.
Čepku měl šitou z kůže lišky,
na ní měl bažantí perka,
chvilku na něj házela šišky
zhulená veverka.

Dým pak stoupal od hlavně,
větvička doutnala.
Mně nebylo moc zábavně,
když ta veverka padala.

Hajný pak mlčky zívl
s pocitem výherce,
Na tu veverku plivl,
řek: Mrcho, vyser se!

Já si jen zpívám tenhle doják,
je možné, že zní jak častuška.
Mantl měl zelený jak voják,
na zádech černá puška.
Čepku měl šitou z kůže lišky,
na ní měl bažantí perka,
chvilku na něj házela šišky
zhulená veverka.