Polojarní

Když sopy ve sněhu jsou jenom díry
a vzduchem nosí ptáci vůni víry,
když tráva vykukuje zprostřed blat,
když jsem si zase jistá,
že dokážu milovat...

Když třpytka špíny z ledu zmizela,
když zas vím, co jsem vždycky věděla,
že náledí je, abych se si mohla smát,
pak jsem si skoro jistá,
že dokážu milovat...

Když slunce hladí tvář, ale nebolí,
když v ptačím zpěvu můžeš najít cokoli,
když začne vonný vítr od naděje vát,
pak vím,
že přijde jaro,
které musím milovat...