BYLO TU, VIDĚT NENÍ

Vychází hvězda ze souhvězdí,
odchází poslední, skrytý hned za zdí,
povídá, té druhé, kde je schovaný,
nelítá. Je před nima postavený.

V měsíčním svitu bylo tu, vidět není,
v měsíční záři jdou vidět hvězdy za svítání.

Racci nad hvězdami postávají,
chechtají se, křídly vzduch rozrážejí,
ptají se, pošetile, kde je schovaný,
prozatím. Je před nima pozlacený.

V měsíčním svitu bylo tu, vidět není,
v měsíční záři jsou racci pozlacení.

Ryby jsou a sebou v řece míhají,
ploutvemi, si cestu udobřují,
šeptaj si, kde je schovaný,
na vlnách. Je před nima rozmazaný.

V měsíčním svitu bylo tu, vidět není,
v měsíční záři je vodní svět jím prozářený.

Hvězdy nebi slunce podávají,
nezáří, paprsky oblohu nevnímají,
povídá, hvězdám, kde je schovaný,
v oblacích. Je před ním otrávený.

V měsíčním svitu bylo tu, vidět není,
v měsíční záři je slunce posvátný.

Vítr běží vedle vlků, ti ho odnášejí,
v krvavých zubech, hlasy vyvolávají,
v noci, zavrčí, kde je schovaný,
po páté, neřekne nic, je utajený.

V měsíčním svitu bylo tu, vidět není,
v měsíční záři jde slyšet vlčí souznění.