Nevím,odkud vaneš větře...

Nevím odkud vaneš větře, čí jsi,
pěješ, jak my vtipem sršeli,
dřív jsme spolu jedli z jedné mísy,
jeden džbán za ucho drželi.

Spolu táhli barevným dnem nocí,
snili spánek lícem páleným,
o dívkách, jež stud svůj kroutí v bocích,
o zemi s pozdravem vzdáleným.

Nepřekáží píseň slz mi v uších,
hledajíc mé oči hladové.
Léta prázdná plnila mok duší,
měníc boty staré za nové.

Pokrátily stopy spící v trávě
příští osud z dlaně zobané,
který přečte co stane se právě,
že utichne ano slovem ne,

ale bloudit v čem bylo a bude,
se svým mládím roztočený svět,
ukořistí spánkem rety rudé,
které pějí návrat jednou zpět.

Ještě jednou před návratem nebe,
ozve hromem, jiskrou z povzdálí,
že ten spánek,který v tváři zebe,
probouzení opět oddálí.

Nevím odkud vaneš větře, čí jsi,
nevzpomínám, jak vtipem sršeli.
My, že jedli spolu z jedné mísy?
My, že jsme se v ruce drželi?

Nevěřím v ten slepý pískot v uších,
proč nabízíš rudé rety zpět?
Faleš písně sluch mi v srdci ruší,
zkus vyzpívat pár upřímných vět.