Ekologická báseň

Vodo, matko drahá, z hor vytékáš čistá,
cestou k cíli protékáš, kde špína chystá
ušpinit tvůj tok.
Až se jednou dotkneš mého srdce místa,
ódy budu zpívat tobě dozajista.

Vodo, nádobo mého těla, také mojí duše,
nenechám tě popsat slovy černé tuše.

Vodo, ty jsi život, dáš nám jednou šanci,
i když teď jsme slepí, slepí, slepí psanci.
Zabahněná stoka, ropy skvrny v moři,
tvoji bolest, vodo, jako moji tvoří.

Vzduch tvůj bratr dýchá, sic mu plíce stačí,
opřen do perutí, letí jako ptáci.

Země drancována, pro větší zisk pánů,
možná sebe samu obelhávám, klamu.

Oheň z bratrů mých, nezkrotný a milý,
ohni, moc tě prosím, dej mi zbytek síly.