Slunce

Slunce září mi do očí,
opírá se do svahu, po úbočí.
Paprsky se tváře mé dotýkají,
se stínem velkého smrku se potýkají.
Přinášejí světu krásu,
všemu nádhernou, nekonečnou spásu.
Velký appolonův vůz zářicí,
den po dni mizící.
Žhavý kotouč po nebi chodí,
znovu a znovu se v krásu rodí.
Je mi líto, líto toho pohledu,
té chvíle, toho výhledu.
Výhledu na hory se sluncem žhavým,
s charakterem jeho dravým.
Když za obzor zapadne,
tma na celý svět padne.
Ráno se však znovu zrodí,
a na svět elán nový hodí.