V Heř mano vic ích

Naběhlé mraky spěchají domů
jdou vypršet se nad moře
nestěžují si. nemají komu
a žena stojí na dvoře
obestoupená zelení lesů
s hranicí v pásu potoka
a v noci děšená děšením běsů
dvanáct měsíců do roka.
na oltář bohů bohyně žena
během dnů nocí nezměněná
v zimě těšení na stébla trav
na stěnách kopců stáda krav