Lev

Oděná hrůza šatem krev,
hledá na tělo přirovnání,
kol hlavy hříva,smutný lev,
kráčí vstříc svému vyrovnání.

Zemdlený nudou,v drápech pláč,
tupené stopy savan v hlíně,
prohlíží lovec,kdo je zač
ten,co se válí v téhle špíně?

Proč křoví poklad ukrývá
toho,co vládne silou v stepi?
Bojí,či zuby si umývá
v kořisti kůže mrtvé pleti.

Zastavit stát a dál ne dál,
cítěný řev z pod uší drápe,
ničeho by se nenadál
tak,jak stop slzí kryté v trávě.

A tak tu stojí lovec v tvář,
před králem zvířat ve vší slávě.
Zrcadlo očí,pravda,lhář,
smutný lev skolen kulkou hravě.

Už nedoví lovec proč šat krev,
zdobila kůži zvířat krále.
Proč smutek páral hřívy šev,
hlavní je cena,mrtvý lev!
Vítěz je lovec,potlesk v sále.