Lipový hájek

Stojím mezi lípami,
zavřené oči, jen poslouchám...
Chci to říct, ale jen mezi námi,
ráda v dešti a za sněžení zpívám.
Usměju se, já nevím kdo jsem,
tiše stojím a nožkama bosýma,
dotýkám se trávy a hladím matičku Zem.
Usměju se podruhé, já nevím co tu dělám,
snad jen že možná je to sen a slyším to v mém uchu,
a v dešti tančívám a do mechu si ráda sedám,
pokouším se přečíst co ty lístky lípový,
píší do vzduchu.
Já stojím mezi lípami,
nehlasně poslouchám jejich zpěv,
cítím, jak radost, rozlévá se do všech mých cév.
Je jaro a všude cítím lásku,
jen já tu sama stojím,
mlčky, nevydám ani hlásku,
nikdo neví, že všechno slyším...
Všechno tak pěkně voní,
je to skoro jako vloni,
ale je to jiné,
je to znova,
přesto tak rozdílné,
jak jelen a sova...