Vlčí balada

VLČÍ BALADA

Jeden krok, druhý...
ke třetímu se už nezmůže
stopy prosáklé jsou krví
nikdo, kdo zvířeti pomůže

Vlk byl vždycky samotář
i teď ve smrti je sám
předkládám svou oběť před oltář
však za co umírám?

To lidská krutost, co nemá hranic
zvířatům prolévá krev
ona jsou bezmocná, nezmůžou pranic
chtěl bych tak alespoň propuknout v řev

Ulehám k zemi a slábne mi dech
má srst je slepená krví a hlínou
čekám už moc dlouho, smrt nemá spěch
začíná pršet a minuty plynou

Jedna kapka, druhá...
a třetí dopadla
vlčí duše, ta ubohá
do zatracení upadla

Kdybych uměl plakat
plakal bych teď
už není na co čekat
duše má leť