Má půlnoční...

Jdu svižně půlnoční krajinou,
stíny noci se ke mne přivinou.
Měsíc pluje svižně po nebi,
padající hvězda pročísla oblohu,
mrak zakrývajíc kousek nebe mění svou polohu.
Mráz běhá a bruslí po ledu,
potichu půlnocí se já kradu.
Obzor ležící v mlžném oparu,
květiny dýchají po rychlém slunečním západu.
Dlouhá kolej tyčících se pouličních světel září,
mráz už klouže i po mé tváři.
Sníh padajíc na mou hlavu,
něžně poletuje a hraje na trávu.
Je to jako obraz ráje,
vločka chvilku počká, a potom taje.
Všichni jsou ticho, nikdo nemluví.
Černě stříbrný plášť ve větru se tetelí,
jdu s tebou, má tmo, můj příteli.
Jdu svižně půlnoční krajinou,
v dáli rampouch slzy roní,
jak tu noc mám rád, jak strašně krásně voní.
Obláček páry zvedá se od pusy pábitele,
slyším teplo, teplo domova, největšího vábitele.
Jdu svižně půlnoční krajinou,
před očima tebe,
nikdy už ne jinou!