Dole nad

Dole nad

Jednou rukou držela loutnu,
druhou se dotýkala vodní hladiny.
Po skále stékaly kapky vody,
nad nimy kámen dole kámen,
kolem jezero a ticho nad ním.

Struny loutny se zachvěly,
víla pohlédla k jezeru
a viděla jak kapky krouží vodou,
i jak voda kapkami.

Mnoho skal
a mnoho kamenů nad ní
rostla tráva a zpívali ptáci..
Mnoho skal
a mnoho kamenů nad ní
svítalo slunce
a květiny vzhlížely k novému dni,
jako i louka,
jako i les,
jako i vesnice.

Mezi trámy se protáhly světelné prsty
a vzbudily ty kdo spali.
Chlapec otevřel oči
a obklopil se noční tmou,
potom vstal
a obklopil se ranním světlem.

Vzal velký hlíněný džbán
a odešel k řece.
Vysoké bylo nebe,
nízká zem,
modrý den a rudé ráno.

Nabral vodu
a položil dlaň na hladinu.
Po břehu stékaly kapky vody
nad nimy džbán dole džbán,
kolem řeka a světlo nad ní.

I uviděl tam v řece tvář,
tvář tak známou, zapomnělou,
to pod mnoha kameny
a mnohou skálou
na jezero dopad denní jas,
to pod mnoha kameny
a mnohou skálou
oči setkaly se v jeden čas.
I slyšel tam dávnou loutnu,
dávný tón jak by jím zněl.
To nad řekou
a pod svým džbánem
na jezero si vzpomněl.

Jednou rukou držela loutnu,
druhou se dotýkala vodní hladiny.
Po skále stékaly kapky vody,
nad nimy kámen dole kámen,
kolem jezero a ticho nad ním.