Potok

Potok

Listí slovy šeptá vzdech,
žije vítr lesů dech,
stromy se pnou a klaní
pod tíží tou podivnou,
jenž halí ticho ranní,
než je světla dne utnou.

Větou na rtech: „jen si plav,“
shodíš tiše šedý háv,
až ti srdce zazvoní,
tak šveholí ptáků rej,
vem struny a jasně hrej,
než tóny vše provoní.

Jarním ránem zvučí rým,
kroutí proutím světelným,
zdálky mrak i modrý jas,
taje den i míjí čas,
větve křivý lámou stín,
pletou čísla od hodin.

Hledej vodu chceš-li pít,
tiché chceš-li oživit,
zpřetrhej provazu klam,
kladivo tvých těžkých dnů,
každý poutník kráčí sám,
však slyší radu nejednu.

Šipky kapek prýští z hor,
slyšíš svist a slyšíš sbor,
krapot stéká stěny skal,
křížem krážem kořeny,
kámen mísí s kameny,
by si cestu prolámal.

Pak stočí se krajek lem,
niť protkaná oděvem,
pak květy orosené,
mašličky pokroucené,
v louce své tvary svinou,
zčeřené potočinou.

Stuhy se v pentle svíjí
i malba malbu míjí
a štětcem rozmazává,
vlahá zem zeleň sytí,
prohnědlá do rezava
hněte tvar všemu žití.

Hlínou mne mezi prsty,
stírá břeh podél cesty,
voda kvádr prosákne,
ať z té či oné strany,
však obrousí mu hrany,
zámky kytkám odemkne.

Vlnky tříští slunce svit,
teď je můžeš uchopit
a sevřít ve svých dlaních,
tak naplň tento kalich
a splétej šperk do vlasů,
ozdobíš se pro krásu.