My dočkali se jara...

Mezi stromy první ptáci,
v polích poslední sníh,
jaro se k nám zase vrací,
slunce svítí jako dřív.

V lese ticho, jenom vodu
je tu slyšet tekoucí,
projdu bránou, půjdu dolů,
vstříc všem jarním vichřicím.

Co mě čeká? Sama nevím,
stát se může cokoliv,
vrátím se sem, jednou jistě,
ve dne, v noci, kdykoliv.

Od té doby vracím se tam,
na tu cestu kamennou,
každou noc, když zavřu oči,
stojím v lese před branou.

S každým snem jsem blíž a blíž,
kdy tam dojdu? Kdy už? Kdy?

Dnes už, dnes už mohu konečně
utrhnout si první květ,
dnes jsem došla do věčné
zahrady jíž patří svět.