Jaro

Substance hořkosti
mi sládne na jazyku
a výkřiky do ticha
jsou menší a ještě menší...

Hromadně se stěhují
mí běsi a soudruzi
do chladnějších krajin.
Emigrovali na Sibiř.

Klobouk si narazím hlouběji do čela,
vyhlédnu z okna na první nálet vrabců,
včera jsem u kina viděla můru
a žába se vrhla pod kola /že by jí chyběl adrenalin?/...

Hurááá! Řvu /vlastně nekřičím, jen jsem načala žlutou temperu/.

Pustím sem chlad a vlhko a vůni trávy.
A sněženku už nehledám celý den...
Za oknem mi kvete hyacint /ještě se nezlomil, malý zázrak/
a v mysli mi zraje myšlenka,
že když už nám emigroval i kocour
/a zhubnul a vylínal do smokingu/,
že když mě řvaním budí ptáci,

že třeba

pomalinku /hlavně nezakopni!/

přichází

jaro...

/+ povodně, aby to nebylo tak jásavé/