Pstruh.

Jedinou zálibu od dětství mám,
stále se podobá klukovským hrám,
tenhleten koníček postrádá chyb,
když horské potoky plné jsou ryb.

Zjara, když roztaje na horách sníh,
rád si pak zalovím ve vodách pstruhových.
Tenkrát si připadám, že nejsem chud,
ze skříně když vyndám rybářský prut.

Nechci už doma jen o rybách snít,
tam v horských bystřinách pstruh má svůj byt.
Dnes ráno vyrazím svou touhou hnán,
ve vodě z křišťálu tůně je pán.

Novou teď mušku pro tebe mám,
velký jsi chlapík, tak vem si ji sám.
Muška už létá a vlasec jak nit,
tuhletu lahůdku musíš si vzít.

Tentokrát rybička chviličku mešká,
těžko teď odhadnout jak bude těžká.
Šňůra se napnula,...tak už tě mám,
na másle s bramborem si tě pak dám.

Zuřivé trhání, velký jsi kluk,
můj prut je prohnutý téměř jak luk,
nemůžeš uniknout, zkušenost mám,
i když jsi velký téměř jak prám.

Jako by orchestr zahrál nám kvapík,
dobře mi předvádíš jaký jsi chlapík.
Marně pán bystřiny uprchnout chce,
tětivu napjal na vysoké CÉ.

Po dlouhém boji teď vlasec můj brnk,
...dobrý jsi bojovník, zase jsi frnk.
Čím to, že pstroužek uprchl zas?
To asi zpuchřelý byl už můj vlas.

Chlad už mne zmáhá a údy jsou zkřehlé,
dnes už nezabere ani ta střevle.
Teď už jsem bez šance, dobře tě znám,
pro dnešek máš volno, rád ti ho dám.

Ráno jsem nesnídal, hlad mám jak trám,
v hospůdce Na růžku oběd si dám.
Na másle s bramborem pstruha dnes mají,
člověk je spokojen, když dobře se nají.