...

Na čistě bílý papír hledím,
propisku svoji přitom držím.

V mysli prázdno...
Žádný nápad,
jak to všechno správně slátat.

Jo, to kdybych věděla...

Přitom hledím z okna ven,
vítr silně kýve větvemi stromů a keřů.
Deštík jemný přechází v silný déšť,
sluníčko, kdepak asi jsi?
Mraky škaredé drží si Tě.
Snad zítra pustí Tě,
aby si svými paprsky na chviličku
posvítilo k nám na travičku,
zahnalo kapičky deště...