Loučení se starými vrbami
Loučení se starými vrbami
porostlé mechem
sklání se nad potok,
který tu dávno není.
Kolik jich vlastně je?
Těžko říct.
Jejich počet se mění.
Pomalu jich tu ubývá.
Patnáct,jedenáct,deset.
Pod ten strom by si dnes
nikdo už pro radost nesed.´
Z posledních sil ještě obráží,
tak jak jen vrba to umí.
A možná, že i ve větru
ji tiše koruna šumí.
Před pár dny
zas jela jem okolo.
Bylo to vlastně loučení.
Na každém kmeni
červené znamení.
Ortel smrti.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tak ta mi pohladila duši,protože jsem si vzpomněla na naši chaloupku,pod ní teče potok,zahrazen kameny,říkáme tomu kačáky...tam se chodíme v létě koupat...a těch ořezaných vrb je kolem spousta...doufám,že jestě dlouho budou...moc krásně si báseňku napsala.:o))
30.03.2009 18:59:00 | střelkyně1
Nádherně smutná, máš cit a báseň kouzlo... ST! dalších slůvek netřeba, jen slzu zamáčknu.
20.03.2009 14:59:00 | NikitaNikaT.
Moc pěkně jsi to napsala, taky jsem se před časem takhle smutně loučila s překrásnou vrbou mého dětství.
19.03.2009 21:05:00 | Kapka
Je to smutné...vrby mám ráda a tak je mi každé líto, ale kdybych měla opravdu želet, tak by snad nikdy nepřestala...jelikož kácení je téměř na každodenním pořádku a mnohdy se stím už nedá nic dělat :-(
19.03.2009 20:26:00 | kikis