Je to v nás...
Je to v nás...
Jako ty černé korálky
co se rozsypaly
přes tvá ňadra
přímo na podlahu
mizejí vrány do dálky
v letu zakrákaly
mávám jim z patra
za odvahu
na starém zábradlí
ještě jsou nové vločky sněhu
a v nás už to všechno kvete
a v kalužích se zrcadlí
bělavě šedé mraky v koloběhu
a smutné nás nenajdete
jsme sami tím přicházejícím jarem
pozůstalí nad umírající zimou
jsme sami sobě nejkrásnějším darem
rozbalíme se spolu, pod peřinou...
co se rozsypaly
přes tvá ňadra
přímo na podlahu
mizejí vrány do dálky
v letu zakrákaly
mávám jim z patra
za odvahu
na starém zábradlí
ještě jsou nové vločky sněhu
a v nás už to všechno kvete
a v kalužích se zrcadlí
bělavě šedé mraky v koloběhu
a smutné nás nenajdete
jsme sami tím přicházejícím jarem
pozůstalí nad umírající zimou
jsme sami sobě nejkrásnějším darem
rozbalíme se spolu, pod peřinou...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Krásná báseň a ten závěr... je prostě kouzelný. ST! za obsah a myšlenkovost.
23.03.2009 11:21:00 | NikitaNikaT.
tak teď fakt nevím... ta sekce mě umírňuje... roční období - to je aristokratické... tak asi pod tou peřinou způsobně usneme...?
22.03.2009 22:04:00 | Žqáry