IV.

Poklekám před mocností skal
a rukama se dotýkám drsného povrchu,
škrábu špendlíkem do pískovce
a výsledkem je socha
dvacet na dvacet centimetrů...

Poklekám do loňského listí,
co barvu má jak zpráchnivělý pergamen,
a mravenci na něm
prchají jako slova,
neb dřevo se listem ještě neodívá...

Bosýma nohama zahučím do potoka,
a chytám karase a zase je pouštím,
stříbřitým hřbetem mi píšou vzkazy
do rybníka ve stínu vrb,
jež září do dáli červení rendzinovou...

Zírám na oblohu a vyzývám déšť,
aby mi vysvětlil francouzský pravopis,
na dlani bahno mi nakreslilo květ,
ve vesnici se kinklají zvony
a puštík vzlétl ze smrku pryč...

Ševelivé staré listí se sklízí do větru
a na vrbách se ukrývají myší kožíšky...