Koloběh...
Koloběh...
V duelu s vodní hladinou,
...tak překvapivě,
chlad vzduchu,
bez nějakého zvláštního vzruchu
...získává prvenství...
Jen pára...
vyhoštěná z rána...
...spěchá z bojiště...
opuštěná, odraná
a najisto,
najisto někdy příště,
spadne z nebes jako poselství...
...smírného deště...
pak ještě...
....zaprší,
koloběhem nekonečna,
završí...
...i sněhová vločka,
mrazivě nebezpečná
...tak užaslá...
ti roztaje na dlani,
v podmračně teskném
stmívání...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Uplně to všeckno před sebou vidim... Je to moc pěkný!
18.10.2005 15:42:00 | Králík
člověk při čtení těchto slov ani nedýchá,
srdce mu to tak divně svírá,
vločka si létá jako odvěká,
a mráz tě všude pálí.
Moc pěkně jsi to napsala. Za plňáka.
17.10.2005 20:12:00 |
Ta je ale krásně rytmická i krásně a nadýchaně, jemně něžná, Moc se mi líbila a udělala mi radost. Stovečka za ní je mým poděkováním.
17.10.2005 19:42:00 | risik
někdy se nedaří a zrovna teď toho mám ve škole tolik, že přestávám i dýchat. Ale potom zavítám sem, k těm vašim nádherným pokladům a zase je dobře. Tolik přede mnou už toho zvládlo, zvládnu to taky. Jak jinak, je to koloběh, jak by řekla má milovaná Krtička:o)
17.10.2005 18:23:00 | Sunny
Dobře, že to tak funguje.
Odborník žasne, laik se diví.
Také jsem s vodou velký kamarád,
vždyť mě ta mokrá mrška živí.
17.10.2005 15:07:00 | Mourek
Tak už to chodí od dávných věků,
že snáší se nám dary do dlaní
a můžem si brát... jako rosu z květů...
a zpátky poslat své děkování...!!!
Tak už to chodí... a napsala jsi to úžasně!
17.10.2005 15:01:00 | Cecilka
..ty též jak z páry stvořena..
jemňounkým deštěm smočena..
v tajemné vločce je tvá krása zmrazena..
v hladině poklidné jsi rozzrcadlena ;o))
17.10.2005 14:58:00 | šuměnka