Eva

V ocase komety byla zrozena
z chladu vesmíru a paprsků světla
Eva
S kometou letěla vesmírem bez jména
ta komety dcera která jen kvetla

Koupe se v barvách mlhovin
Pije vodu z plutonských kráterů
Eva...
Sluncem je opilá jak z silných vín
tak z ledu komety sšila si zástěru

Kometa letí si k modravé planetě
Přilétla odkudsi z říše světla
s Evou na hřbetě…
jen aby dolétla k Zemi, ano právě té
a všechen život už navždy smetla

Pak černou oblohou jako blesk prolétla
a nikdo nestačil ani nic říct
V obrovský kráter na zemi vykvetla
nastalo ticho a dál už nic
jen šepot…Eva…

Z kráteru vyšla, krásná a zářící
bosá a oděna jen do větru –
co šeptá Eva
podobna bratrovi – horkému Měsíci
jež ani netuší, že by mohl mít sestru
Evu…

Prochází krajem, tou spálenou pustinou
a jeden nemrtví teskně prosí ji
(o život)
Hladila jeho tvář dlaní jemnou
a mráz přejel jí od hlavy po šíji

Pak bílá záře ho celého objala
paprsek bodla mu přímo do srdce
V té chvíli celá se jen jemu oddala
a s láskou hladila jeho ztuhlé ruce..

Pak se jejich rty vášnivě spojily
a láska doslova povstala z popela
Život se vléval mrtvému do žíly
takhle to totiž kometa chtěla...

Jak že se jmenuješ? Lásko má, vílo?
Ty – ta co se do mě vlévá
Kolem vše spalo – mrtvě snilo
a z jejích úst vyšlo jen: „Eva“
„Já Adam…..“