Obloha

Jak krásně se třpytíš,
jak modravá jseš.
Krasná a tak vlídná,
přec lhostejná jseš.
Jen blázni Tě neznají,
neznají a přece žijí.
Žijí z výparů Tvé duše,
nechť berou, berou je z Tvé duše.
Jsem blázen!
Copak neslyšíš?
V Tvých mracích vidím víc.
Jsem blázen,
blázen bláznům králem.
Stále v Tvých očích vidím víc,
oči jak pomněnky usměvavých líc.
Jsem blázen,
avšak mám já jeden splín!
Proč k Tobě já nevzhlížím?!