Luna

Z okna se koukám
jak den se sklání,
v úplňku luna
halí svou tvář.
Tiše si broukám,
nekoukám na ní,
tichounce struny
rozezní v nás.

Jak loutky v divadle,
vodí nás po světě,
seshora dívajíc
pohlíží na tebe.
Provázky povadlé,
v hrsti své mívá,
přestože nehrajíc
osud tvůj svírá.

Jazykem věčnosti,
k člověku promlouvá,
sleduje tiše,
poutníky své.
Stříbrné něžnosti,
do srdcí namlouvá,
nespěchá, neběží
ví přece své.