Paralelní svět

Krajinou bloudila s podivným chlapcem,
cítil s ní touhu, přítomnost přírody.
Oba šli lesem na zádech zatíženi rancem,
neznaje stres jen pocit volnosti svobody...

Všem dýchá se lépe na čerstvém vzduchu,
než s pocitem, že máš kohosi za zády.
Okřeješ, užiješ spoustu radostí, vzruchů
po proudu řeky zbaví tě komáři nálady...

Ve stínu platanů, líp, kanadských javorů
posloucháš šustění stromů, vysoké trávy.
S batohy na zádech lezete pomalu na horu,
časem vám dochází vzduch, ubývá potravy.

V hlubokých lesích, v mokřadech, bažinách,
s hmyzem na sobě nenajdeš suchou zem.
Tvá druhá polovička doma leží v peřinách,
občas by chtělo, aby teď přišla sem.

Bloudíš v myšlenkách po neznámých dálavách,
v podvědomí tkví verše Stanislava Neumanna.
Tvá mysl putuje od luk a lesů k zahradám,
do mysli ženy, co tvrdě spí od večera do rána.