Stejně je tu dobře

Chodidla hladí bříška pampelišek,
měkounký trávník větřík načechrá,
roztočí tisíc sluncí spadlých z výšek,
v kapičkách rosy na louce u lesa.

Zase jsem děckem vrtošivým,
za tátou schválně klopýtám,
čtyřlístek hledám zrakem chtivým,
sluníčku tečky počítám.

Sytím se vůní jarní louky,
únavu ptáci zahání,
lepší snad symfonie není
než tohle ptačí vyznání.

Poddám se snu - co bylo, je a není.
Kam stále tolik pospíchám?
Se hřbetu dlaně chmýří pampelišky
sfouknu a pošlu vám.