Vítr se prohání

Vítr se prohání mezi stromy,
do vlasů se schovává a jen tak něžně si s nimi pohrává.
Je jak malé dítě, co chce si s tebou hrát,
"před pikolou za pikolou, nikdo nesmí stát...".
Tak jen si hraj a buď si jistá,
že tohle dítě dozajista potěšíš.
Jestli ale schováš se tam, kde hned nemůže tě najít,
to pak budeš mít s ním kříž.
Je to rozmazlenec, co vždycky všechno měl.
A i teď měl to, co chtěl.
Jen chvíle mu nestačí,
čekal, že celou noc s ním protančíš...
Neutíkej, nebraň se mu,
vidíš, že to nemá cenu.
Přichází jak lehký vánek,
cestou zpátky stromy láme.
Záleží na jeho náladě? Asi je to tím, kdo si s ním zatancuje...kdo a jak dlouho.
Pomáhá a ničí,
šeptá a pak křičí.
Svolává i blesky, hromy,
na kousíčky drtí domy.
Ty domy, co jen stály a netančily...