Stále (dokola)

Je podzim, jen malý vánek ovíjí vrbu,
v malém domku, rodinném srubu,
rodina sedí, okolo krbu.
Za okny je vidět slunce, mraky,
lidé uvnitř mají strachy,
avšak děti v podvědomí
u potůčku raky loví.

Je zima, bělavá přikrývka kryje dub,
u krmítka v podlesí pořád stojí srub,
uvnitř v malé komůrce,
poklání se děvče matčině památce.

Je jaro, sníh na stráni rychle taje,
pan hajný v kostele před bohem se kaje,
pomýšlí na rodinu, trochu i na práci,
těší se, až na louky zas vyjdou pasáci.

Je léto, děti na návsi si hrají,
babička na chladné terásce stojí,
vzpomíná jak před lety
tancovala v lidovém kroji.

Zas je podzim, rok nám utek,
ve vísce zas zavlád smutek,
avšak děti těší se,
až budou zdobit kraslice.