V lese

Hle, u studánky mladá laň
křehce se krčí v remízku.
Smím položit si na ni dlaň,
či rozplyne se jak hrst písku.
Kroky jsou lehké
tajím dech
bych nevyplašil
její slech.
Jak vybrat půdu pod nohama
srdce mi buší čím dál víc
ticho jak v noci nad hrobama
jeden zvuk a nezbyde nic.
Už jen natáhnout ruku
a pocítím tu slast.
V tom přiletěl šíp z luku,
lovci vyšla jeho past.
Laňka se škubla v smrtelné křeči
do srdce mého bodla pohledem
tu ránu už nic nevyléčí.
Proč časem cestu nesvedem.

Ten výjev zůstal v mojí mysli
zahalil ji temný stín.
Pochmurná kniha, kterou do mě vtiskli.
Jak naložit mám jenom s tím?