Ticho 2

Stejný čas i místo
jen o rok později.
Osamělá silnice,
strom,
co vzal naději.
Dnes tulák vítr
lesem se prohání,
větvemi zatřese,
starý list předhání,
profičí k palouku
pod trním proběhne,
tou hrou pak unaven,
na asfalt ulehne.

Ticho se zhmotnilo.
Ve světle měsíce
pavoučí sítě
v perly se proměnily,
kopýtka srnečka,
v zatáčce silnice
o malý pomníček zavadily.
A zas milostné ticho
protnul zvuk kroků
rušivý,
někdo se vrací domů.
Můžeme hádat
kdo je to,
jsem to já, ty, nebo vy?