Slyším volání

Motor mého života mě žene vpřed.
V představě vidím svou louku lučního kvítí.
Na jazyku cítím její sladké plody.
Vůně pokušení léta mě láká.
Co všechno tam zřím, vím jen já.
Červené jahůdky se na mě smějí.
Ale ne nadlouho.
Kus té radosti si přinesu domů.
Miluji svou jahodovou louku,
která mě rok co rok očaruje svou krásou,
rozkvetlými lučními zvonky,
kohoutky a pantoflíčky.
Mezi jemnou vůní červeného jetele se cítím doma.
Stala jsem se jedním lístkem jetele,
proto se cítím tak šťastná.
Stačí se jen dívat a poslouchat přírodu.
Stojí to za to.
Už slyším její volání, tak utíkám,
abych nepřišla o ty cenné minutky
mého života.