Sníh

Jedna vločka, druhá a hned třetí,
mraky šedé, hutné, ale krásné.
Svatý Martin na svém koni letí,
podzimu už život hasne.

Bílá malá hvězda
pluje vzduchem směrem dolů.
Přede mnou stojí nádherná dívka,
čeká na sníh, jak se sype z mraků.

Vločka padá, lehce se k ní blíží,
za pár vteřin zas se setkají.
Svatý Martin na to shora shlíží,
brzy, brzy již se dočkají.

První vločka, první sníh,
první láska, která v srdci hřeje.
Dívka nespustí oči z nich,
bílou si býti přeje.

Když se ona a sníh setkají,
všechno rázem rozkvete.
Hustě sněží, další vločky padají.
Není to krásné? Řekněte.

Ona tančí v nich, tančí plna radosti,
už je bílá jak ten sníh,
který poletuje vzduchem jen tak, z lehkosti.
Je šťastná, je tu zima, je tu sníh.