Slzy podzimu

V slzách podzimu vzpomínka utonula
spadané listí naději skrylo tvář
světla v ulicích bolestně rozlinula
v kalužích temných svou monotoní zář

Kdo dřív kráčel tudy za hřbitovní zdí již dřímá
kdo bude kráčet, němě v lůně matky spí
na věky věků bolestně Adam Evu vzívá
na věky věků čeká až se rozední

Vítr žene ulicemi listy vytrhané z našich srdcí
uštěpačné hlasy kvílí v korunách kaštanů
černá hejna ptáků letí tam kam musí
bárka se kýve ze strany na stranu

Opuštěný si přihnul likér z ozónu
chmury pak trpce schoval pod polštář
pohledem tančí v síti z neónu
máchnutím havrani zhasli svatozář

a v slzách jeseně vzpomínka utonula
spadané listí naději skrylo tvář
světla v ulicích bolestně rozlinula
v kalužích temných svou monotóní zář.

To podzim krutě udeřil do viol strun.....