jaký je podzim.

Podzime podzime, žlutý a červený,
Jak ty jsi překrásně, překrásně zbarvený.
Hladíš mi duši, srdce i zrak,
Povíš mi jak děláš z té krásy mrak?

V tom bílém šeru v té mlhavé tmě,
Máš pocit jako když, jsi v duši dně.
Avšak je mile, je přepěkný čas,
Jako když kráse upadne na Zemi vlas.

Pod bělavou rouškou, pole a lesy spí,
Slunce už na zemi jen mírně kdy zasvítí.
Triga se s kočárem, po cestách prohání
A šum padlého listí, je jako podzima sténání.

On je to přeci jen, nevděčný úkol,
Když krása a pro mne čas snění,
Musí usmrtit život a ptačí hlas znění.

Nicméně od toho čtyři tu jsou,
A každý miluje tu dobu svou.

Měsíce života,
Měsíce lásky,
Měsíce vzpomínek,
Měsíce podzimní krásky.

V každém tom čase krásné je snění,
A to jest největší duše mé jmění.