Večerní píseň pro rosu

A všechna stébla trávy
mají strach z bouře.
Až k zemi se sklání.
Do života mi trochu prší
ale jen tak, jako
šepotání

Blesky už odnesl si
podivný pán s metrovou holí
a stébla trávy kosí
večerní kapky rosy.

Ah, jak to bolí,
já klesám s nimi,
celičká rozečtená
a není to rosa, ale mé rýmy,
kdo láme mne na kolena.

***

Byla jsi něžná, pohádko,
však škoda, že jen pozlátko...

***

Máš také noční děsy z mlhy,
má křehká kapko rosy?
Bojím se mlhy. Skláním hlavu,
co zbyde, až přijde?
-Ruce, jež prosí.

A nebude už ani činu,
ani jediného slova,
ani jediného stínu,
ani jediného vzlyku -

jen ta mlha. Zapomnění
na Lásku, na boha, co není.
Jen ta mlha
a pár kapek
rosy
na pomníku.